Nikdy by mne nenapadlo, že budu cokoli psát o jakémkoli hřbitově. Navíc právě v době pandemie Covidu19. Ale vlastně právě proto. Konečně je čas projít všechny nashromážděné informace a zdroje. Poskládat je, porovnat, vytřídit, urovnat, učesat.
Vše jsem udělal pro svou vesničku Tejnici. Učinil jsem tak pro všechny lidi, kteří zde kdy žili před námi a jejichž jména a osudy jsou dávno zapomenuty i přes to, že to byli oni, kdo utvářeli tuto krajinu, vystavěli domy, meze, orali pole a vysázeli stromy, jejichž plody nyní sbíráme…
Jan Jakub Soukup
Historie nám ukazuje, že životy našich předků se odehrávaly většinu jim vyměřených životů v prostředí obvykle nepřátelském z důvodu častých válek, hladomorů a pandemií. Období klidu, míru, tvůrčího dění a dostatku bývala krátká a spíše neobvyklá. Život jako takový se tedy často stával bojem o holý život. Vůbec nehrálo roli, zda člověk byl šlechtic, sedlák, nebo úplný bezzemek. Krajinu ze všeho nejvíc pustošily opakující se pandemie nejrůznějších nemocí většinou vše označující se jako mor.
Pandemie moru, obvykle označován jako černá smrt, se opakovaly cyklicky ve vlnách a mnohokráte to způsobilo úplné vylidnění vesnic, měst a celých krajin. Tak se již stalo při prvním doloženém moru v zemích Koruny České v letech 1357-1363. Pandemie se následně v různých dobách vracely až do posledního moru v Čechách a na Moravě mezi lety 1713-1715.
Z kronik máme doložen mor v Kamenném Týnci a blízkém kraji v těchto obdobích:
– 1441 „morová rána v kraji začala 4.června a trvala až do zimních mrazů“
– 1531 „morová rána, že vesnice téměř vymřela“
– 1624 až 1626 „mor v kraji“
– 1631 „Válečný mor způsobený převelikým hladem obyvatel a drancovaní Švédy“
– 1639 „Vybití obyvatel Švédy Banerovými oddíly a ponecháno na živu jen tolik obyvatel potřebných k zakopání mrtvol vyjma mužů na vrata přibitých.“
– 1640 „poslední válečný mor“
– 1713 „O svátku sv.Lucie byl do Tejnice zanesen mor z Loun a v kraji trval až do Andělů strážných 22.září 1714.“
– 1762 „Prušáci vydrancovali ves a mnoho lidí pobili.“
-1772 „Velký hladomor způsobený dvouletou neúrodou kdy sedláci nesklidili ani to co zaseli. Mnoho dešťů a potom velké mrazy. Dobytek krmen chatrnými došky, že mnoho střech holých zůstalo.“ Hladomor způsobil vymření 2/3 obyvatel v celých Čechách. Způsobil stejnou změnu struktury obyvatel stejně jako Třicetiletá válka. Staré rody zapsané v gruntovních knihách často úplně mizí a postupně se objevují nová jména tak jak byla ves znovu doosidlována. Tehdejší bída selského lidu je patrna i z toho, že se někteří hospodáři mění na gruntech po roce, po dvou letech a nejsou schopni se ekonomicky udržet.
-1866 „Po odchodu Pruského vojska mezi raněnými propukla cholera, která se dostala i mezi místní obyvatele.“
Nedostatek vhodných historických pramenů a katastrální mapovaní
Z výše uvedených historických důvodů je patrno, že se v dostupné blízkosti obce muselo někde pravidelně pohřbívat z ryze praktických a etických důvodů. Nejen při pandemiích.
Toto místo po dlouhou dobu unikalo a nebylo z písemných záznamů zřejmé, kde se nalézá.
Chožovská kronika se ukázala jako slepý zdroj a to i přes vynikající úroveň kterou započal své zápisy p. Bohumil Lůžek. Nikdo po něm již nedosáhl takové úrovně co on.
Je pro to ovšem jednoduché vysvětlení. Pan Lůžek psal historii Chožova a tehdy Kamenný Týnec nebyl součástí obce, ale byl obcí samostatnou!
Letopisy obce Mnichovského týnce byly vedeny Karlem Charvátem až od 14. března 1930. Charvát nebyl zdejším rodákem. Přišel vést zdejší školu až později a sám nemusel být zcela seznámen s místní historií. Sám si stěžuje na nedostatek vhodných pramenů a především na tíživost času.
V Letopisech se tedy navrací do historie pouze k r. 1910. Cokoli staršího pouze povrchně, někdy i chybně kompiluje od starších autorů odjinud.
Podobně nebylo možné nic bližšího dohledat ve Státním oblastním archivu v Lounech (dále jen SOA). Žádná vodítka neposkytlo ani několikeré Císařské vojenské mapování z toho důvodu, že se prostě nedochovalo. Pátrání se tedy už zdálo marné. Výsledek přineslo až bádání v SOA Praha.
Dochovaly se dvě verze Katastrální mapy, obě datovány r. 1843. přes to je mezi nimi rozdíl. V té o málo starší verzi, kde jsou jednotlivé parcely přímo číslovány, vpisováni vlastníci, nebo užití pozemků je patrné, že se morový hřbitov nalézá v prostoru dnešního pozemku 740/13 LV281 ve vlastnictví p. V. Beera.
Na původní parcelaci z r. 1843 pozemek 449 také patří Beerovi a v něm je zakreslen pozemek č. 450 náležející hřbitovu.
Druhá mapa vypadá na první pohled mnohem nověji, je však datována k témuž roku 1843. na ni je pozemek parcelní číslo 450 sice přesně zakreslen, ale je vepsán jako zrušený, nebo rušená parcela. Z toho důvodu se můžeme domnívat, že jako hřbitov již nesloužil.
Možná doba vzniku Morového hřbitova a důvody zániku
Jsem již poměrně dobře seznámen s historií obce Mnichovského Týnce tak vím, že Beerové jsou historicky v tomto místě usazeni již od Husitských válek. Král Jiří z Poděbrad udělil několika rodům Beerů v Postoloprtech, v Lounech a v Tejnici dědičně Rychtářské právo.
Tato funkce, jak šel čas, se postupně měnila na funkci fojta a posléze starosty.
Právě proto mne zaujalo, že se prostor hřbitova nalézá v prostředku velkého lánu patřícího „historicky“, doloženo v r. 1843 i v dnešní době v r. 2020 tomuto rodu. Proto se domnívám, že mohu přijít s touto logickou hypotézou.
Některý z dřívějších Beerů ve funkci rychtáře, nebo fojta vyčlenil „ze svého“ v určité době plochu cca 500m2 na zbudování hřbitova. Byl tedy donátorem.
Tím se dostáváme do užšího prostoru dějin mezi r. 1500 a 1648, tedy konec Třicetileté války. Je také pravděpodobné, že důvod vzniku hřbitova byl zcela náhlý pro velké množství obětí pandemie moru, nebo důvod mnoha válečných obětí.
Zde se tedy nabízí pravděpodobné letopočty 1531mor, 1624-1626, 1631, až po poslední hladomor 1772.
Pro důvod, že se v prostoru hřbitova nalézají min. 3. spíše 4. větší pohřební jámy hovoří letecké snímkování v podobě vegetačních příznaků v půdě. Vegetace je výrazněji zelenější, dozrává dříve. Jak jsem zjistil od hospodařícího zemědělce, je v tomto místě půda výrazně bohatší na živiny.
Jako příčinu zániku hřbitova považuji především důvod naplnění kapacity, nebo spíše několikeré překročení kapacity a s tím spojená hygienická rizika. Také je třeba vzít v úvahu zaplavování hrobů spodní vodou, což je v tomto místě velmi pravděpodobné. Jako poslední důvod je třeba vzít v úvahu to, že vlastník už nechtěl poskytnout další část pozemku pro rozšíření hřbitova. Zmiňuji to zde jako možnost i když to nepovažuji za úplně pravděpodobné. Ke hřbitovu nikdy nebyla zakreslena jakákoli cesta v katastru, tudíž se pokaždé musel přes pozemek vlastníka (Beera), s tím asi souvisí dnes zaniklá tzv. „vydržená“ cesta. A to opět napovídá, že celý hřbitov vznikl jako nouzový, kam nebylo potřeba chodit pravidelně. Připouštím také možný jiný další důvod, který neznám.
Jak se mohlo zapomenout?
Historie nás učí, že vše má své příčiny a důsledky. Zánik jednoho hřbitova, dlouhá absence nového vedla smuteční průvody jinam, což jistě rodáky trápilo. Proč ten časový úsek mezi tím byl tak dlouhý? Asi nikdo neví. Mezi tím se pomalu měnily generace a pomalu se zapomínalo.
Vše nakonec vyřešilo usnesení zastupitelů a 26. dubna 1929 bylo obci Mnichovský Týnec zakoupena část pole parc.č.1494 od p. Josefa Kaplana o výměře 1500m2pro nový hřbitov. Ten, který známe dnes.
Zastupitelé koupili pudu v pravý čas. Toho samého roku 24. října 1929 začala Velká hospodářská krize. Potom následovala Druhá válka a po krátké svobodě přišel komunistický převrat a následná kolektivizace… Pamětníky dávno vzal čas a Ti co žili, byli nemilosrdně drceni mlýnkem dějin. Měli zcela jiné starosti!
Naděje?
Určitou nadějí se stalo to, že morový hřbitov zanikl, ale neztratil se. Zůstal na starých katastrálních mapách a víme tedy, kde je možné jej nalézt. Místo samo je patrné i z leteckého snímkovaní.
Jak je tomu jinde s morovými hřbitovy?
Pokud je jejich místo známé tak jsou obvykle zařazeny na seznam Státem chráněných kulturně historických památek.
Osobně budu raději, když se na tomto malém místě bude vlnit tráva pod korunami lip s nějakou zmíněnou vzpomínkou na Ty, které již neznáme.