Sepsal a zdokumentoval Jan Jakub Soukup v r.2014

1) Krátce z historie
2) Stav v minulosti a nyní
3) Nedávné opravy a rekonstrukce
a) omítky
b) střecha
4) Vnitřní stav kaple a interiéru
a) inventář
b) technický stav prostoru kaple
c) technický stav půdního prostoru
5) Možná řešení současné situace
6) Fotodokumentace

1) Krátce z historie

Kaple, nebo též kostelík sv. Václava v Mnichovském Týnci prošel zajímavým historickým vývojem stejně jako místo samotné. Jakákoli stavba, jenž současné kapli předcházela, měla jistě spojitost s protější tvrzí doloženou již roku 1332 a 1380. Archeologické nálezy z pozemku nově budované tvrze nad kaplí jsou datovány až do 11.stol.

Ještě v r.1664 je na mapě zakreslen kruhový objekt, který patrně předcházel současné kapli. Mohlo se jednat o rotundu, protože v okolí se podobné románské stavby nacházejí (Želkovice, Raná). Ale objekt musel být vlivem třicetileté války patrně značně zchátralý, protože posléze stopy jakékoliv kruhové církevní stavby mizí a až v roce 1843 můžeme s jistotou říci, že zde stála kaple stejného půdorysu jako naše současná.

V tomto směru ještě hodně očekáváme od historické rešerše archivu v Lounech a následně další badatelské činnosti.

Na poválečném stavu kaple se projevila i změna poměrů, stavu a složení místního obyvatelstva. V průběhu války některé rodiny zanikly, nebo se odstěhovaly. Následné doosidlování Sudet přivedlo hodně nových obyvatel.

Klíčovým obdobím byly 50. léta 20.stol. Kolektivizace zemědělství, pronásledování kulaku a nekompromisní socialistické vedení zpřetrhaly přirozeně vazby a vztahy. Z toho vyplývající ubývaní věřících, nebo jejich nedocházení na bohoslužby se odráželo nejen na stavu společnosti, ale i samotném stavu objektu.

Objekt již dožíval v 80.letech 20.stol. Krátce po převratu 1989, kdy se řešil i převod ze strany církve na obec, děkan Horák nechal kapli zamřížovat a zajistil převoz rejstříku varhan do Loun.

Jednalo se o unikátní barokní rejstřík, který byl do kaple pořízen a financován klášterem v Oseku pro hudebního skladatele Karla Loose, týneckého rodáka ( http://www.choruscarolinus.cz/?page_id=136 ). Již v době 90.let byla kaple uzavřena, interiér poničen a rozkraden. Bohoslužby se dlouho nekonaly a jediným návštěvníkem byli holubi.

2) Stav v minulosti a nyní

Od okamžiku kdy byla kaple převedena na obec počátkem 90.let docházelo k určitým snahám o opravu exteriéru objektu. Snaha to byla jistě upřímná. Protože se s interiérem nedělo nic, jeví se takové úsilí jako „potěmkinovské.“ Šetřilo se, kde se dalo. Vše jen pro oko.

Nekvalitní a neodborné řešení oprav, nevhodné použití materiálu, to vše nejen trvale změnilo vzhled kaple, ale do jisté míry pomohlo i dalšímu chátrání (vlhnutí zdiva, zatékání, destrukce půdního prostoru atd.)

Jako problematické se z pohledu této situace jeví i způsob jakým obec přebírala od firem práci. Byly použity nevhodné materiály, které dodnes umožňují další chátrání. Nepořádek v prostoru půdy a nekvalitní práce, tak se dá stručně popsat současný stav dříve provedených prací. Týká se to zejména poslední opravy střechy z léta roku 2006.

a) omítky

Jako příklad nevhodně provedených stavebních zásahů lze uvést použití vnějších cementových omítek na venkovním obvodovém soklu. Právě to způsobuje vlhnuti zdiva.

Prostupovaní kondenzované vody do interiéru způsobuje degradaci původních vápenných omítek. Cementové omítky způsobují i erozivní rozpad opukového zdiva, které kdyby větralo a bylo použito vápenných omítek, by zůstalo zachováno a „nesypalo“ by se.

Použití multibatu na opukové zdivo je zásadní chybou stejně jako použití mastných cementových směsí! Degradace opukových zdí, tak přispívá k statickému narušení kaple, což odstřely nedalekého lomu dále jen umocňují.

Uvnitř patrné statické posuny (viz fotodokumentace), které se šíří od podlahy vzhůru (směrem od dveří šikmo do štítu) vždy zrcadlově proti sobě, napovídají o právě začínající takovéto destruktivní změně.

Nevhodné a jako „pohodlné“ se jeví i použití akrylátové barvy na exteriér kaple. Tato barva sice drží a z pohledu investora je trvanlivá. Nesouzní však s celkovým dojmem venkovské kaple.

Vznikající praskliny ve fasádě nelze nenápadně zakrýt přemalbou. Což by se u přirozenějších maleb snadno dalo zakrýt a bylo by to i levnější.

b) střecha

Veškeré zachování staveb a památek se vždy odvíjí od dobře opravené střechy. Použití původních, tradičních materiálů působí následný dobrý dojem. Pokud dojde ke změně, vždy se to projeví na vzhledu a často i funkci stavby samotné. Naši předci používali dané materiály ne proto, že nic jiného neznali, ale protože měli tyto postupy ověřené staletými zkušenostmi.

V případě týnecké kaple došlo k posunu od tradiční bobrovky k moderní šablonovité pálené tašce. Dojem ze střechy spolu s akrylátovou omítkou působí spíše dojmem kulisy plastového domečku. Dalo by se to tolerovat kdyby střecha plnila 100% svoji funkci. Neplní, jak je patrné z fotodokumentace. Došlo zde k několika chybným rozhodnutím a to, že obec takovou práci převzala, vše korunuje.

V severozápadní části střechy u štítu je několik řad tašek špatně položených na laťování i na sebe. Je vidět skrz střechu v několika místech mezi trámovými poli aj. Otázkou je, co bylo míněno použitím moskytiér do sanktusníku. Pravděpodobně mělo byt zabráněno vletu ptáků (holubů, netopýrů apod.) do půdního prostoru. Záměnou silonu za kovovou síť sice dočasně došlo k zajištění, dnes jsou však sítě plně nefunkční, potrhané a úspora financí je pochybná.

S opravou střechy z r. 2006 souvisí i otázka proč nebyl (opravdu) vyčištěn půdní prostor od holubinců? Hned od průlezu okénkem z kůru do prostoru půdy je jasné, že celý prostor mezi prkny je vyplněn holubím trusem. Napovídá tomu i charakteristický zápach hned při vstupu do kaple. Množství trusu se dá přibližně spočítat, plocha kaple krát 25 cm.

Stavební firma, či řemeslníci z Chožova, kteří opravu střechy prováděli, v prostoru půdy ponechali velké množství plastových pásek z balíků střešních tašek, tašek samotných porůznu rozházených a dalšího materiálu.

4) Vnitřní stav kaple a interiéru

a) inventář

Inventář kaple je povětšinou rozkraden a zničen. Vyjímku tvoří oltář (obraz sv. Václava je v depozitu lounské farnosti). Již zmíněný varhanní rejstřík je zrestaurován a plní svoji funkci v lounském chrámu sv. Mikuláše. Litoměřická diecéze nenamítá nic proti tomu, že by rejstřík mohl byt navrácen, pod podmínkou opravené a zajištěné kaple.

V kapli je několik, snad původních lavic a doplňují je dvoje školní škamna. Dále se zde nacházejí trosky různého nábytku a jedno značně poničené harmonium, které by se dalo snad ještě zachránit.

b) technický stav prostoru kaple

Vnitřní prostor kaple je poznamenán dlouhým působením holubů. Zdi, oltář a vše ostatní je dosud znečištěné. Na omítkách je patrné dlouhodobé působení vlhkosti. Množství prasklin v omítce a zdech napovídá o statickém pohybu kaple v různých směrech, viz fotodokumentace.

Zajímavým se jeví stav podlahy v pravé části před oltářem a samotná apsida. Podlaha tam je propadlá o několik centimetrů a to značně nesymetricky vzhledem k tomu, jak se ostatní statika kaple radikálně nemění. Muže to při případném odkrytí podlahy a archeologickém průzkumu přinést možná historická překvapeni.

Stav kůru a všech dřevěných součástí kaple je poměrně špatný, ale na rozdíl od lavic, je možné vše s určitou mírou oprav zachovat. Kaple je větrána po příznivá období roku, jak je to jen možné a k případné rekonstrukci, by stačilo zavést elektrický proud, čemuž se obec dosud intenzivně bránila z mnoha důvodů. Finanční důvody jsou spíše výmluvou, vzhledem k nízké výši pořizovacích nákladů a případného odběru.

c) technický stav půdního prostoru

Stav půdního prostoru je odpovídající již všemu výše uvedenému. Již samotný vstup malým průlezem z kůru je vypovídající. Prohnilá prkna, ohnilé trámy, množství holubinců v prostoru mezi stropem a podlahou půdy (fotodokumentace). Špatný stav nové střechy, zatékání, léty hromaděná špína a materiál všeho druhu nevypovídá o dobrém zacházení s kulturní památkou.

Zvonící systém v sanktusníku je doposud zachován. Detailní průzkum nebyl zatím možný, ale stav zařízení se jeví jako příznivý. Vše nyní i do budoucna se odvíjí od vyčistění prostoru a oprav podlahy a stropu. Volně se pohybovat v prostoru půdy se nyní zdá být mimořádně nebezpečným.

5) možná řešení současné situace

Pro budoucnost a zachováni kaple je nutné zejména chtít začít změnu. Kaple je pokud to jde (i přes protesty některých občanů) větrána, jak je to jen možné.

Po zajištění odběru elektřiny, by mohly být provedeny postupné sanační práce na podlahách půdy a stropu kaple. S tím spojené úplné vyčištění od holubího trusu a opětovné zaklopení stropu. Úplné odstranění vnitřních omítek by napomohlo i pochopení způsobu stavby kaple a stavebně historickému průzkumu. I zde se můžeme dočkat možných překvapení.

Náklady na možnou rekonstrukci objektu nemusí být astronomické. Spíše by měly být postupné, odborné a precizní. Jen tak lze dosáhnout kvalitní opravy objektu.

Samozřejmě je při opravách nutná spolupráce se všemi dotčenými subjekty (obec, farnost Louny, Muzeum Louny, Litoměřická diecéze, Památková péče, aj.). Při takovémto postupu a možné účasti vhodného architekta, se muže dosáhnout zajímavého výsledku rekonstrukce, kdy bude možné propojit historii objektu s moderními prvky a současného využití jak duchovního spočinutí, tak kulturního využití. Obec Mnichovský Týnec by to pozvedlo v každém směru. Naváže se tak na pravý účel stavby a tradici.

6) Fotodokumentace