| letopočet | událost |
| 1000 | V r.2014 v prostoru bývalé tvrze na pozemku 58/2 v úpatí svahu a ve svahu samotném bylo nalezeno velké množství střepů keramických nádob a jsou tam nadále i další. Tyto fragmenty byly muzeem v Lounech, jmenovitě pí.Štaubrovou a dalšími odborníky, označeny jako luxusní keramika první poloviny 11.století. Střepy si v muzeu zaznamenali a celý nález mě poté byl vrácen s tím, že jsem se zavázal slibem jej uchovat, případně předat muzeu nazpět.Český oddíl rytířů vedených Děpoltem se účastní křížové výpravy do Svaté země. |
| 1189 | Český oddíl rytířů vedených Děpoltem se účastní křížové výpravy do Svaté země. |
| 1199 | Slávek Bílinský daroval Týnec Cisterciáckému řádu-klášteru v Oseku v době panování Přemysla Otakara I. |
| 1278 | Veškerého zboží oseckého kláštera se zmocnil markrabě Braniborský Otta a dle svého úradku s ním zacházel (i Týnce) |
| 1294 | Toho roku v obci veliká rebelie byla, vedena Vyšem, Borutou a Sezemou, proti stavbě nové komendy. Při řádové vizitaci byli obyvatelé v Tejnici shledáni tak tvrdými a houževnatými, že byli z obce bez náhrady vystěhováni pro nepřispůsobivost a obec byla dosídlena obyvatelstvem jiným.
pozn. Libčeves , Slavětín, Toužetín, Obora, Budyně nad Ohří, Svadov |
| 1341 | 21.března král Jan Lucemburský potvrzuje Oseckému klášteru veškeré dřívější zboží včetně Týnce s dvorem |
| 1343 | 29.září opat Konrád vyvazuje Týnec právem emphytentickým (německým) dědičným, tzn. pozemky a statky byly ponechány těm, kteří je užívali a směli s nimi volně nakládati a prodávati za uměřenou cenu.
Týnec měl 25lánů pozemků a každý lán čítal 24korce. Z každého lánu bylo klášteru odváděno po 45groších českých a to o sv.Jiří a sv.Havlu. O Vánocích 15grošů, přivésti po 2korcích žita (1korec – 45grošů), ječmene a ovsa. Po půl kopě vajec (30ks) na Velikonoce a Nanebevstoupení panny Marie a o sv.Michalu po dvou kuřatech. Kdykoliv správce kláštera, nebo justiciár přijedou do Týnce na soud, jsou týnečtí povini jejich výlohy uhraditi a koním obroku dáti. Rychtářem ustanoven Děpolt a po něm jeho syn Boreš dědičně. Za to dostali jeden lán svobodný, třetinu ze soudních pokut a užitky ode dvou podruhů. V této době nebyli poddaní z okolních vsí voláni k vrchnostenskému soudu, nýbrž vrchnost dojížděla za nimi, nebo vysílala své uředníky. Dle konventního usnesení schváleného opatem konal se soud a následný rozsudek v Týnci třikráte do roka. Bylo li nutné soudit i v jiný čas, tak náklady soudu platil ten, kdo byl příčinou tohoto zvláštního soudu. V TAKOVÉM STAVU SETRVAL TÝNEC AŽ DO HUSITSKÝCH VÁLEK! |
| 1415 | archiv č.XIV. 371p.Frant.Štědrý
v Týnci bylo 32kmetních dvorců statků s rozdělenými lány: 2 lány – rychtář Michalec a Duchek 1 ½ lánu – Martin, Rojkův syn, Sich, Mikulcův syn 5/4 lánu – Pavel, Václav, Krysl a Blažek 1lán – Bernášek, Hlavín, Mareček krčmář, Jan Ančin Míc, Jan z Libčevsi, Byček a Matěj Frýbl 4 ½ lánu – Vlk a Válek ¾ lánu – Petr Jankovic, Brožek a Válek druhý ½ lánu – Štěpán Srb, Vocas, Hotmar, sirotci Váchy Hlavana, Jan Lapka a Brožek ¼ lánu – Petrák, Vácha Hlavanové, Pavel Hluchý a Václav Levsa |
| 1419 | Po smrti krale Václava IV. kterému Vlášek z Kladna sloužil jako rada a zemský sudí, přísahal věrnost císaři Zikmundovi a ten mu za věrnou přísahu podstoupil hrad Střekov, kde Vlášek setrval a zemřel r.1428, postoupiv své majetky svému bratrovi (patrně jen hrad Střekov). |
| 1421 | Město Louny zastavuje Týnec Vláškovi z Kladna spolu se vsí Vodolice, Sinutec a Děčenice za 800kop s podmínkou poskytnutí Městu Louny 100 jezdců. Měl také zboží v Třebízi a byl donátorem kostela sv.Víta v Kvílicích.
Vlášek z Kladna byl purkrabím na hradě Žirotíně ve službách Plichty Černého ze Žirotína, zemského soudce a rady krále Václava IV. |
| 1454 | V lednu přijel do Loun král Jiří Poděbradský setkat se zde s Vilémem Saským a též za účelem urovnání vlastnických sporů po vyrabovaných klášterech. Šlo o lounské vlastnictví Postoloprt, Lenešic a Kameného Týnce.
Král ponechal král.městu zboží po zničených klášterech v Lounech a u Dobroměřic. Postoloprty, Lenešice a Kamený Týnec museli vydati králi s podmínkou finanční náhrady panu Divickému, jakožto potomku rychtáře Beera. Král si zboží ponechal chvíli a mimo jednání lounských měšt’anů propůjčil Týnec Janu z Poplštšjna. Za Jana z Poplštejna byla vyměřena nová Velká náves. Obec se rozrostla nejen kolem Staré návsi dozadu, obnoveno dnešní č.p.13, ale i přes silnici po levé straně z obce k bývalé škole. Na levé straně Nové Návsi byl první dvůr, dnes „U Čejků“ č.p.40 a níže až po dnešní č.p.44 , dnes „U Zachů.“ Aby se noví osedlí uživili došlo k velkému rozvoji chovu ovcí. Obnoveny vinice a vaření piva. Zisk panství plynul i z rasovny u silnice /patně v místech dnešního pozemku 123, č.p.98-97 (?). Rozlehlá tvrz byla přestavěna a hospodářsky rozšířena až za Horní cestu, dnes č.p.55. Patrně z této doby muže být studna ve stejném č.p. |
| 1480 | Král Vladislav II. potvrzuje Kamený Týnec 21.dubna 1480 bratřím Benešovi a Ludvíku z Veitmile.
Tentokráte je v Týnci 29 osedlých a ti platili ro čně: 18 ½ kopy 3 ½ groše, 48 kusů slepic, 24 ½ kopy vajec, snopů obilních 2 ½ kopy. Mimo to z pastviště na Chlumu 15grošů. |
| 1531 | Mor tak velký v celém kraji, ze jen v Lounech zemřelo 1100 lidí. Toho času na nebi hvězda s vocasem po mnohé dni. |
| 1532 | V pondělí o sv.Markytě veliký příval vody, takže na Velkým předměstív Lounech mnoho zdí a chalup pobořeno.
Na den sv.Václava kometa vidína jest roztáhši vocas k poledni. Toho roku drahota veliká byla, že štrych žita byl za dvě kopy a pšenice také. |
| 1541 | 6.června začal mor v Čechách |
| 1546 | V sobotu o sv.Alžbětě 20.listopadu st‘at jest sedlák z Chrabřec Hnilice. Najal z pěti kop pacholka Jíru Durchana Němcovýho z Tejnice, že jednoho mládence zabil. |
| 1582 | 4.června začal mor |
| 1584 | V pondělí před sv.Markytou krupobití na vinicích okolo Hoblíka, Raný, Tejnice a Chožova na polích velikou škodu udělalo |
| 1588 | Veronika, poslední z rodu z Veitmile se provdala za Jiřího Štěpána ze Šternberka. Lenešice, součást bývalého týneckého panství prodány Janovi star. z Chudenic.
Jiří Štěpán z Chudenic se hlásil k Českým stavům a hned po bitvě na Bílé hoře přestoupil ke katolické víře z důvodů hmotných. Proto mu zůstaly statky po král.dekretu 17.března 1623. |
| 1590 | Sucho veliké a dobré víno bylo. Potokové mnozí přeschly a i v řece Ohři nemnoho vody bylo.
Nějaký Michal, rodem Němec, lotr a mordýř, který od dětsví ve vsi Třtěně vychován byl, podán k útrpnému právu do Loun. Přiznal se, že chodíval s jinými pomocníky, sám dvanáctý, k devíti mordům bez jiné krádeži se přiznal. Týž lotr po nešpoře18.dubna 1590 odpraven a do kola vpleten. Toho roku po povýšení sv.kříže před večerem a potom po pátou noc na neděli na všech místech v Čechách veliký zemětřesení bylo. 13.října veliký mráz na vinice přišel a všechno pomrzlo, kterýž mráz znamenitou škodu lidem udělal, zármutek učinil a třetí díl sotva sebrali. |
| 1598 | Vinice pomrzly 20.června, k večeru padal vetchý déšt a krupobití nadělalo v Tejnici, u Chožova a Třtěna veliké škody. Pak zimy a větrové od kterejch vlaštovky a rorejsové v povětří mrzli ve velikém množství. |
| 1680-81 | Veliké dvě neúrody, bída a hrozný mor, který zhubil veškerý dobytek. Vrchnost snažila se bídě a hladu odpomoci zaváděním bramborů. Setkala se ale s takovým odporem poddaných, takže se muselo s pokusem ustati. |
| 1600 | Zima byla stálá a krutá, že v dosti hlubokých studnách voda mrzla. |
| 1601 | 6.června po 23tí hodině strhl se veliký a znamenitý vítr a k tomu ještě hrozné krupobití spadlo, kteréž všechno obilí jaré i ozimové i vína potlouklo.
Od 25.června tři dni a tři noci ustavičně pršelo. Potom přišla velká voda, znamenité škody na lukách zdělala. 19.října mráz, kroupy a sníh pršel. |
| 1615 | V Chožově byl zřízen svobodným pánem Prokopem Dvořeckým z Olbramovic sbor Českobratrské jednoty pro velké množství členů. |
| 1619 | Již z jara procházela vojska lounskem a žateckem a přestože to byla naše vojska, hospodařila v kraji zle. Protože to byla vojska vlastní, nemohlo se na jejich zacházeni ani stěžovati. Spížovali ve všech vesnicích nejhorším spůsobem.
V měsíci říinu, tedy těsně před neštastnou Bílou horou pozdvihl se venkovský lid na žatecku a v počtu 8 tisíc táhl na panská sídla a zámky, vybíjel a zapaloval je. Vojenské tlupy lupičské bez milosrdenství pobil cís.plukovník Albrecht z Waldsteina. Ten také nakázal spálit obě lounská předměstí. Město ani nepomýšlelo se brániti a vzdalo se na akord za pokutu 35.000kop výpalného. To byl počátek válečných hrůz. Okolím procházely vojenské a polovojenské samozvanné oddíly a rabovali vesnici od vesnice. Odírali obyvatelstvo o to posledni, rybníky vypouštěli, dobytek odháněli, plunrovali vinné sklepy. |
| 1624 | Mor |
| 1626 | Mor |
| 1631 | 23.dubna přitáhly od severu na Louny Saské oddíly a s nimi houfy českých emigrantů, kteří znali kraj a sháněli zbytky svých majetků. V krátkém čase opět prchali zpět před císařským vojskem. Pak zase přitrhli sem Švédové a nakládali nelidsky s obyvatelstvem. Brali úplně vše, vesnice pálili tam i zpět a pak z kraje po Labi z Litoměřic zase odtáhli.
Objevil se mor. |
| 1632 | Švédové poprvé přitáhli spolu se Saskými houfy a spížovali kde se dalo. Brali cenné věci, peníze a vše co se za peníze dalo směnit. Když se jim města a lidé vydali, spokojovali se s vysokým výpalným, kontribucí. |
| 1634 | Sasové vedení Arnimem a Švédové v čele s Banerem krajem protáhli na Prahu. Cestou vykrádali hlavně kostely a brali jídlo a peníze.
Švédský oddíl majora Stakhanse 25.července odtáhl z vyrabovaného Brandýsa nad Labem, přes znovu rabované Louny odtáhli do Žatce, kam dorazili 11.srpna. Odtud odvezli 100vozů kořisti a výpalné 2800zlatých z městské pokladny. Cestou po kraji loupili. |
| 1637 | 23.prosince prodává Jan Rudolf ze Šternberka celé toto panství Václavu Michnovi z Bacínova |
| 1639 | 14.dubna od Třebenic a Třtěna se kvapně k Týnci blížilo několik skupin Švédů. Týnecká tvrz se tyčila do daleka vidět a jim kynula tučná kořist. Další se blížili podél Ohře k Vršovicům a Lounům. Všude rabovali a když nedostali co chtěli, zapalovali domy a strhávali krovy chalup. Kdo nevydal poslední peníz, toho máchali v močůvce, neb na vrata od stodol přibíjeli. Ženy píkama poháněli, nikoho nelitovali. Nikde dovolání, neb na všech stranách hořelo.
Do Týnce přitrhli na koních každý jinak ustrojený kdo kde co pobral, lapkům podobní. Jeden v měšt’anských šatech, jiný ve zbroji a další v hadrech, neb nestačil ještě sobě nakrást. Zbraněmi ohánět ale dovedli se všichni znamenitě. Kdo třeba sekyrou chtěl dům bránit, byl hned zabit i s rodinou. Pobrali to nejlepší a co se dalo obratem směnit, či hotovost. Spížovali od chalupy k chalupě a nikoho nešetřili. Co nepobrali, zapálili a na rekvírovaných povozech táhli rabovat dále. Po nich druhý den přitáhla další horda s kanony a když zjistili , že není už co brát, aby se lidé nemohli ve tvrzi bránit, udělali ve zdech „švédská okna“, odpálili sudy s prachem a vše pobořili. Několik chalup od toho ohněm chytlo. Poté projíždělo Hoblickým dvorem několik vojáků a v domění, že není co rabovat chtěli již odjet jen s poslední drůbeží, když ze sklepů vypotáceli se jiní vojáci, co po tři dny vypíjeli sudy vína. U Chraberc se vojáci tak zpili, že jeden naložený potah zapomněli do Loun odvést a lidé si pak věci zpátky rozebrali, než jiní pozdějc jim to zas nakradli. Švédové z Loun pokračovali v rabování až do Rakovníka, hned navracejíc se s kořistí zase zpět. Jiní co Libčeves rabovali se posléze připojili k oddílům, které pětkrát za sebou vyrabovali Žatec a Chomutov a vše po cestě co kolem stálo. Ve svém denníku švédský voják Adam Pfuhl píše: „Při tom tažení bylo vyplundrováno a vypáleno 138 měst a městeček, 2171 vesnic a já sám přímo vyraboval a vypálil 200osad mezi Litoměřicemi a Žatcem.“ Ve druhé půli srpna byly vyhlášeny kontribuce na celém území okupovaném Švédy. Baner a po něm Schlang ležel v Lounech s 12.000 muži. Nechávali si platit městem 4.000 zlatých měsícně jako výpalné za ochranu před císařskými. Z okolních obcí vozili sklizené obilí a když vše sklidili a nebylo už co brát, tak vesnice zapálili a z části odtáhli k Litoměřicum. Než odtáhli, tak obilí co nepobrali nasypali do řeky. Nejhůře počínal si jakýsi Kisling, který nejen vrchovatě kradl, ale i mnoho dětí po sobě leckde zanechal. Právě on zavedl „švédské víno“ což byla močůvka, kterou skrze trychtýř lidem dával pít. Tento rok byly rozstříleny tvrze v Libčevsi, v Tejnici, v Chožově, hrad v Žerotíně, zcela zničen Pannenský Týnec, rozstřílena tvrz v Neprobylicích, Řisutech, Tuřanech a mnoho dalších míst. |
| 1640 | Poslední válečný mor
V únoru byla z Litoměřic samotným Banerem vyslána švédská jízda k dalšímu plenění a pustošení na slánsko a rakovnicko, pak se obrátili na lounsko a žatecko. To trvalo do konce března. Švédové se pomalu chystali na ústup před císařskými přes Litoměřice a Děčín. Pak se ale objevilo cís.vojsko východně od Litoměřic, tak Baner přešel po lodích na druhý břeh, neb most byl již dávno zničen a lodě poté zapálil. Spěchal do Loun, kde jej čekal Schlang se svými muži. Švédové opustili kraj koncem března a místo nich přišlo 15.000 hladových císařských vojáků, kteří již také neměli zásoby a pustili se dalšího rabování. Za ubytování si nechávali platit více než před tím Švédové. V zemi byl nedostatek úplně všeho. Ze správ lounského rychtáře a loun.děkana se dozvídáme, „že sedláci byli tak zplundrováni, že ani chleba neměli a polonazí chodili a mnozí po 8 let se po kopcích a lesích se skrývali.“ |
| 1651 | Sčítání lidu podle víry ukazuje, že v oblastech postižených Švédy byla úplně zlikvidována veškerá zemědělská a řemeslná výroba. Třetina domů ve městech neobsazena a 1/3 až 1/2gruntů neobsazena a v troskách. |
| 1654 | Václav Michna z Bacínova prodává zničený a vyrabovaný Týnec Kryštofu Ferdinandovi z Lobkowicz, který tak připojil týnecké panství trvale k Libčevsi. K libčeveskému panství Týnec patřil až do r.1848.
Berní fasse z r.1654 v Tejnici uvádí: 3 statky obydlené – Kaplan, Holubář, Pacholíček 9 statků neobydlených 2 chalupy obydlené – Turek, Kloubová 19 stavení neobydlených, ostatní vše zničeno Celkem tedy na 33 stavení 27 lidí. Pro srovnání ve Třtěnu ze 34 stavení jsou jen 4 obsazeny a v Chožově ze 36 gruntů obsazeno pouze 16. |
| 1659 | Vršovické panství vyplatilo 1.068 tolarů výpalného a později dalších 1.000 zlatých. |
| 1668 | Z mapy Fr.Ignáce Strobla z r.1768 je patrno, že v Týnci o sto let dříve v r.1668 stála kaple. Z dalších pramenů a nepřímých záznamů měla kaple být starobylá, románského původu. |
| 1684 | V tom roce vzešlo obilí při jediném nepatrném deštíku špatně, že ječmen a oves uschl. A žito, jenž už v květnu červem zničeno bylo. Nouze byla tak veliká, že sedláci s rodinami usedlosti své opouštěli, aniž se ví, kam se odstěhovali. |
| 1725-29 | Ještě v této době byly tajně slouženy nekatolické (českobratrské, kališnické?) mše ve vinných sklepech pod Hoblíkem, kam mnoho lidí z Raný, Tejnice, Chožova i Obory chodilo. |
| 1713 | V Čechách byl od jara dobytčí mor a 2/3 dobytka pomřelo, což byla pro obyvatele úplná skáza. Na podzim následoval mor lidí. Mor vypukl v Praze a odtud rozšířen po celých Čechách. V Chožově, Tejnici, na Rané a jinde zavlečen byl na sv.Lucii a trval až do Andělů strážných 22.září 1714. |
| 1714 | na místě zaniklé kaple postavena barokní kaple sv.Václava |
| 1716 | Berní fasse uvádí:
14sedláků – Ant.Kaplan, Jan Toman, Muller a W.Muller, G.Maříček, Schneider, Groš, Marvan, Dostál, Hiecke 2statky, Klimt, Rulf, Masák – celkem 5německých a 8 českých jmen chalupníci – Novák, Beer, Masák, Mák, Dostál, M.Muller, Sasová, Schutl, Schneider, Chlouda,Tuhý, Samek, Mullerová, Kozová, P.Muller |
| 1722 | 8.března 1722 se Danielu Loosovi a Alžbětě roz.Bláhové v č.p.44 narodilo třetí dítě Karel, který se stal dalším Jakubem Janem Rybou, nebo také Adamem Michnou z Otradovic…
Jméno Loos/Los se v Kameném Týnci objevuje až 30.1.1720, kdy se Daniel Loos, syn Matyáše Loosa a Anny Marie, ženil s Alžbětou roz.Bláhovou. Daniel Loos vlastnil statek spolu s bratry, Henrichem a Eliášem. Prvního vzdělání se dostalo Karlu Loosovi v chožovské škole, neb v Týnci ještě škola nebyla. Tam se mu dostalo i první hudební průpravy. Karel Loos se r.1747 žení s Annou Malou. Daniel Loos a Anna roz. Malá: – Michael Loos 10.12.1720 – listopad 1724 – Karel Loos, skladatel – Antonín Loos – Václav Loos – Jan Loos Anna Loosová umírá 15.ledna 1772 ve věku 39 let. Karel Loos umírá 2.března 1772 a rodinná tragédie se završuje r.1773, kdy v květnu zemřely nejmladší dcery Loosových ve věku 3 a 5 let. Zbytek rodiny zůstal nezaopatřen a závislých jen na případné pomoci příbuzných. Smrt všech těchto lidí byla způsobena hladem a podvýživou po sobě jdoucích několika neúrod a špatného počasí. Ani smrt Karla Loose nezměnila nic na tom, že se jeho díla hrála s čím dál větší popularitou v Německu, Polsku a celém Rakousku-Uhersku. Karel Loos složil hudbu k 50ti různým mším, 20 offertorií, min.12 litanií, 5 requiem, 12 mariánských antifon, 3 nešpory a řadu příležitostných skladeb. Výčet není samozřejmě přesný, psal i komorní hudbu, která se bohužel nedochovala. Loosův tématický katalog čítá 120 známýchpoložek. Podle hrubého odhadu vytvořil minimálně na 900 skladeb. To je na venkovského učitele obdivuhodný výkon, když si uvědomíme rozsah školních povinností i v kostele. Musel tedy tvořit s neobyčejnou lehkostí. Jen opis partitury zabere mnoho hodin práce. Kdo ví kolik jeho práce se vůbec nedochovalo. Jako skladatel patřil Karel Loos k tehdejší špičce. Zejména vážněji laděná díla ještě mají barokní dozvuky a i všechny ostatní díla spojuje optimistická lehkost srovnatelná např. S Frant. Xaverem Brixim (1732 – 1771). |
| 1742
|
Pruský král Bedřich při vojenském tažení Středohořím láteřil „že je tuze české a neznalost němčiny na postupu armády brání.“
Libčeves, Třebívlice, Sutom i Velemín byly ryze české, nebo jen málo poněmčené |
| 1757 | Dne 29.dubna 1757 rozložilo se mezi Pátkem a Budyní 40tisíc Prusů a ti na všech stranách kradli a loupili. Lidé před nima prchali, odháněli dobytek, zakopávali do úkrytů obilí a cenné věci.
Když Prušáci vyrazili do Počedělic a nebyli spokojeni s lupem, vypálili celou ves. U faráře chožovského zrekvírovali kromě dobytka 300 tolarů a druhý den na to přijeli jiní, kterýmž farář nemohl už více dáti než poslední tolar. V listopadu t.r. Prušáci vybrali z panství Vršovického výpalné 8.000 tolarů. |
| 1762 | Prušáci přišli opět 7.listopadu, vnikli k Vršovicům od východu v 5.hod večer 200.husarů chtělo oves, seno, dobytek, potraviny sháněly se po všech okolních vesnicích na panství. Z důchodu 1.000 zlatých ve zlatě odnesli. Sotva odjeli přišel jiný sbor v noci o 20ti mužích a vyžadoval také 1.000zl výpalného. Jenže pokladna byla již prázdná. Konali tedy veliké násilnosti za zlořečení místních obyvatel. |
| 1770
Gruntovni kniha |
1č.p. B.Richter přišlý z Lahovic do r.1836
13č.p. Hlavsa ze Sinutce 1818 až 1845, po něm Platše 1845 až 1849 14č.p. Němec 17č.p. Schmidt (Šmíd) z Dlažkovic 1821 až 1847 19č.p. Rulf ze Žichova od r.1827 21č.p. Knechtl z Blíževedel u Úštěku 31č.p. Muller z Lahovic 1791 až 1808, po něm Teubner z Litoměřic 1808 až 1828, Sasl z Lahošti u Duchcova 1828-1829, od r.1829 Kreutsfeugel z Duchcova, od roku 1830 Vanisch z Práhle u Kadaně, od r.1879 Karel John z Dlažkovic 33č.p. Toman od r.1791 38č.p. Plattig 1788, ?? Nitzch z Velkých buků, od 1811 až 1816 Cipřis z Charvátec, od 1816 Otto Nestler 44č.p. Pokorný z Vodolic od r.1826 46č.p. Strumpf a Schuller 50č.p. Lenk z Libčevsi 1831 až 1868 |
| 1778 | Dostali se Prušáci do Vršovic znovu. Udělali škody za 13.900zl a 4 a půl krejcaru. |
| 1792 | 1.března se dotazuje Školský úřad v Lovocicích lounského magistrátu, zdali by obec Chraberce přispívala na školu v Kameném Týnci, kdyby byla vystavěna. Ale lounský magistrát jakožto chraberecká vrchnost odpověděla, že nedávno pomáhali stavět školu v Chožově a nemohou se tudíž připojiti k Týneckým. |
| 1864-65 | Bylo neobyčejné mokro, pozdě na jaře veliké mrazy, nedostávalo se obilí a slámy. |
| 1813 | Až do Libčevsi, Vršovic a Loun přijeli Ruští Kozáci na drobných chundelatých konících při pronásledování Napoleonské armády. Byli tak zruční, že na poli lehce uhonili zajíce a přesně stříleli bažanty za jízdy na koni.
Silnice od Loun přes Tejnici k Bílině netrhla se vojskem. Pluk za plukem odcházel za víření bubnů, hlaholu vojenských trub, rachotu děl a klepání podkov koní. Důstojníci, vojsko, markytánky a selské přípřeže se zásobami nemělo konce. Louny byly za sídlo císaře rakouského, ruského a krále pruského. Tisíc dvě stě dělníků z okolních vesnic kopali zákopy mezi Postoloprty a Louny pro děla. Mnoho vyděšených obyvatel nakládalo své majetky na vozy a ujížděly v obavách na jih do lesů se ukrýt. |
| 1815 | v Čechách se naposledy objevil pravý, dýmějový mor, neúroda, hlad |
| 1835 | Ze soupisu církevních památek:
Kaple sv.Václava v Kameném Týnci nachází se na návsi, je postavena z kamene, má věžičku v níž visí zvon. Kaplička je obklopena kruhovou zdí ve špatném stavu. Kaplička s přihlédnutím ke stavu je otevírána pouze na svátek sv.Václava. Vnitřní vybavení se skládá z malého oltáře sv.Václava, antependium (Atlartuch), poduška (Polster), 8 dřevěných modlitebních lavic, jedna lavice u zdi, jedna stará barokní lampa, 3.malé sošky sv.Václav, sv.Panna Marie, sv.Anna a dřevěná kazatelna. Kaple byla vystavěna nákladem Týnecké obce r.1714-1719 Zdroj Archiv Biskupství litoměřického |
| 1850 | Toho roku z Chožova, Tejnice a Třtěna mnoho lidí do Ameriky odjelo. |
| 1855 | byla veliká neúroda pro veliké mokro, povodně a plicní nákazy dobytka |
| 1862 | t.r. zanikla poslední zdejší vinice, víno nažloutlé, prostředních hroznů, dobře vyzrávající ryzlink rýnský |
| 1866 | Mrazy o ledových mužích, žito zbělelo, listí stromů spáleno, květ spadl, jařiny neodnožily, řepa špatně vzešla. Bylo nedostatku slámy. Bída a nouze nastala v celém kraji. Obilí strašně stouplo, štrych 25zlatých, k tomu přistoupilo krupobití, které místy dokonalo úplnou skázu.
15.srpna vraceli se Prušáci nazpět. Každá vesnice byla jimi zaplavena, mužstvem infanterie, kavalerie, kanonýrů. Půdy, kolny, chlévy musely být přichystány k odpočinku. Žádáno pití, pro muže libra masa, knedlíky, rýže, brambory, třikráte káva. Důstojníci, starší lidé, bili mírní, společenští, ale nedokázali přemoci jistou chvástavost. S Prušáky dostavil se trpký host-cholera, na níž v Chožově mnoho vojáků zemřelo. Mezi lidem 54mrtvých, ve Třtěně 43, ve Vršovicích 8. Tejnice ? |
| 1869 | rok byl úrodný |
| 1870 | Méně úrodný rok a velké množství housenek |
| 1871 | Napadlo mnoho sněhu a zůstal ležet do 19.února. v zimě bylo až -26C. |
| 1872 | 26.května se přihnala veliká bouře, která spůsobila místní povoden. Místní lidé byli uvezněni v hospodě, kde seděli a pili dokud bouře nepřešla. Bylo tolik vody, že nemohli vyjít ven. |
| 1874 | Zima mírná, bez sněhu. Kolem sv.Jana mrazy sřídavě s parnem. |
| 1876 | Jarní mrazy a neúroda. |
| 1880 | Od tohoto roku Týnec přešel z bílinského kresu pod okres lounský a tím byla přerušena germanizace obce. Odbor matice školské přistoupil k učení výhradně českého jazyka.
Když se v záležitostech stavby školy činily překážky ujali se věci JuDr Jos.Stopka notář v Lounech, JuDr Pravoslav Trojan, Jan Weber rytíř z Pravomilu. Demplace starosty Jos.Beera a Frant.Man’ase učitele ve Třtěně žádala v Praze o povolení zřízení školy v Týnci. Povolení bylo dáno 1887 19.září. Než byla škola postavena učilo se v č.p.33 „U Tomanů“, kde od r.1888-89 vyučoval Pavel Vosyka. |
| 1887 | barokní kaple pro špatný stav stavebně upravena v duchu vlasteneckého historismu |
| 1888 | Byla postavena škola v Kameném Týnci a správcem jejím stal se Karel Chlouba, který zde působil do r.1896, kdy na vlastní žádost přešel jako řídící profesor do školy v Chožově. Jeho žena Marie Chloubová také pomáhala s učením, zejména ručních prací.
Na jeho místo ustanoven správce Hynek Tábor, který zde působil až do konce školního r.1908-1909 |
| 1891 | 22.ledna obecní úřad v Kameném Týnci vybízí obecní úřad v Libčevsi ku zřízení silnice |
| 1892 | Byl vykopán starodávný kříž v místě zvaném „V nádavkách“ a dán na Národopisnou výstavu v Praze, kde vystaven byl vedle starodávného dřevěnného kostelíka. |
| 1894 | 26.března Obecní zastupitelstvo podalo žádost na změnu názvu obce z Kamený na Mnichovský Týnec. |
| 1894 | 9.října zastupitelsvo Mnichovského Týnce odložilo výstavbu silnice Chraberce – Týnec – Libčeves. |
| 1896 | 19.července poprvé nasazeny ryby do obecního rybníka Loktuše
13.prosince usneseno zalesnit Chlum, Malý Chlum, Lada pod hájem ve Vincích. |
| 1897 | vystavěna silnice mezi Týncem a Chožovem |
| 1898 | 23.října se obecní zastup.usneslo odložit výstavbu silnice Ch-T-L pro nepříznivou finanční situaci. |
| 1899 | Obecní zastupitelé Mnichovského Týnce se usnesli, zě se zřetelem ku křivdám páchaným c.k.vládou na našem národě, usnáší se zastaviti vškerou přenesenou působnost obcí na tak dlouho, dokud nebude provedena rovnoprávnost našeho národa s německým. Také uložilo starostovi V. Zenklovi hájiti se vším důrazem práva našeho národa.
5.října občan Jos. Nikl nabádá po rozmluvě s notářem JuDr.V. Stopkou, by přikročilo se ku stavbě silnice Ch-T-L, jinak že obec nedostane subvence a bude donucena stavět na vlastní náklady. |
| 1902 | 23.ledna počalo se s prokopávkou silnice Ch-T-L.
Dozorcům stavby V. Rulfovi č.p.11 a Frant. Tuhému z č.p.20 stanoven plat do 1.března 2,4k na den a od toho času 3k. 2.února usneseno vypůjčit si na stavbu silnice 24.000,- K na dobu 50ti let od Zemské banky. |
| 1904 | V únoru zřízena studna na školní zahradě, do níž svedena voda z pole Pí.Beerové. Studně dávala vodu jen do července. Toho roku bylo veliké sucho a v mnohých obcích studny vyschly. Voda do studně přišla až o sv.Martinu. |
| 1905 | Na počátku roku bylo vyzváno obecní zastupitelsvo k odstoupení, kvůli nepořádku účtů budované silnice Ch-T-L. Z té příčiny starosta Veinert spáchal sebevraždu oběšením. Novým starostou zvolen Jos.Nikl z č.p.42. |
| 1906 | 26.srpna následkem nedostatku vody dovoleno obci Charvátce bráti vodu z rybníka „Pod hájem“ do doby zákazu a zachování stavu rybníka tak jak se nachází. |
| 1907 | Na pamět‘ 60ti letého panování císaře Frant.Josefa vysázeny na návsi lípy. |
| 1907 | 6.srpna k páté hodině odpolední řádilo ve zdejším katastru krupobití spojené s deštěm a prudkým větrem. Kropy velikosti holubích vajec, některé také větší, zničily úrodu v jižní a jihovýchodní části. Nejvíce řádily ve“ Velkých nádavkách“ a „Velké prašnici“. Čím blíže byly vsi, tím méně padaly. |
| 1908 | 22.května povoleno zřízení vodní nádrže Floriánu Mazákovi č.p.43 před jeho domem, bez újmy dalších uživatelů vody.
5.června po 3hod.odpolední byl stižen zdejší katastr opět velkým krupobitím jako v r.1907. Kroupy rozbily úrodu na padrt‘, takže na polích nebylo k rozeznání co kde bylo pěstováno. Obilí bylo přetlučeno a do země zabito, po bramborách a řepě ani památky. 25.října usneseno odprodat část ob.pozemku čís.kat.124 Frant.Novákovi na stavbu domku, nyní č.p.70. |
| 1909 | 1.srpna vypukl o půl 3hod. požár v domě č.p.36 „U Vinařů“, jehož majitel Ant.Rus dlel s celou rodinou na poli a zničil jej úplně se vším co v něm bylo, jen dobytek byl vyveden. Požár se rozšířil na sousední domek č.p.35 náležejícímu Frant.Bařtipánovi, zničil střechu a zásobu píce. |
| 1910 | 14.prosince vypukl požár ve stodole A.Veinerta a Anny v č.p.44. Hašení zůčastnil se hasič.sbor domácích hasičů a sbor z Chožova. |
| 1911 | Jeden z nejsušších roků, zákaz odebírání vody ze studny, kašny a rybníka pod č.p.61. Voda se smí odebírat pouze z rybníka „Pod hájem“. |
| 1911 | Byl jedním z nejsušších let. Od počátku května po jednom dešti. Více nesprchlo mimo drobných přeháněk. Následkem sucha skoro vše pošlo a druhé travní seče nebylo. Nově vysázené stromy na Chlumu uschly.
25.června zakazuje obec ostatním okolním obcím odebírat vodu ze studny, kašny a rybníka pod č.p.61 a dovoluje brát vodu jen v rybníce „Pod hájem“. |
| 1912 | 8.dubna – v noci z 8mého na 9tého vznikl požár v domě č.p.40 náležejícímu Frant.Čejkovi, nejspíše od odhozeného zbytku doutníku, ježto střecha došková dotýkala se skoro úrovně silnice.
Vyhořela obě obytná stavení i chlévy. Dobytek byl včas vyveden. Bylo velikým štěstím, že se požár nerozšířil dále na okolní budovy kryté taktéž doškama, ježto panoval veliký vichr, který oharky roznášel až ke škole. Jenom díky velikému úsilí hasičstva a ostatních občanů lze děkovat, že se tak nestalo. Už chytala střecha i Šafrova hostince č.p.25 a pod taškovou střechou kupce K.Kaplana č.p.61 vznítila se sláma. Hašení zúčastnily se sbory domácí, chožovský, třtěnský, chraberský a nečišský. Rok tento řadí se po mnoha k nejlepším, neb všeho bylo dost. Úrody, ovoce, jen ořechů bylo málo. |
| 1913 | 18.května v obci nebezpečí cholery.
4.srpna kolem 6hod. odpolední nad Tejnicí přeletěl první aeroplán směřující od západu k východu, hlásící se velikým lomozem svého motoru. Obyvatelstvo s velikým údivem sledovalo jeho let. |
| 1914 | Povolena stavba (zděnné) studánky obci Třtěnem při cestě do Třtěna, s výhradou udržování odtokového příkopu.
28.června roznesla se zpráva o zavraždění následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda a jeho choti Žofie. 27.čerence nařízena mobilizace. Majitelé domů v roce 1914: 1.č.p. Růžena Sachrová 2.č.p. Josef Kaplan a Marie 3. č.p. Božena Kaplanová 4. č.p. Josef Muller a Anna 5. č.p. Josef Matějka a Anna 6. č.p. Gabriel Samek a Marie 7. č.p. Štěpán Rulf a Pavlína 8. č.p. Antonín Mazák a Anastásie 9. č.p. Josef Hammerkampf, obýval V.Eisenhammer 10. č.p. Adolf Richter a Anna 11. č.p. Václav Rulf a Pavlína 12. č.p. při č.p.2. 13. č.p. Josef Šruma a Julie 14. č.p. Fratišek Richter a Albína 15. č.p. Alžběta Zelenková 16. č.p. Oldřich Bařtipán a Emilie 17. č.p. Josef Mikulec a Emilie 18. č.p. Bedřich Seifert a Anna 19. č.p. Václav Čejka a Anna 20. č.p. Václav Muller a Marie 21. č.p. Pavel Richter a Marie 22. č.p. František Kinderman a Marie 23. č.p. Josef Černý a Anna 24. č.p. obecní domek 25. č.p. Josef Šafr a Marie 26. č.p. Jan Trneček a Marie 27. č.p. František Bařtipán a Marie 28. č.p. František Andás s Barborou 29. č.p. jako u č.p.28. 30. č.p. při čísle 43. 31. č.p. Karel John a Marie 32. č.p. Růžena Sachrová, obýval Jan Šafr 33. č.p. Antonín Kaplan a Marie 34. č.p. při čísle 7. 35. č.p. Bedřich Beer a Emilie 36. č.p. Antonín Rus a Marie 37. č.p. Fratišek Kuneš a Marie 38. č.p. František Hicke z Loun, obýval Jan Němeček 39. č.p. František Krycner a Julie 40. č.p. František Čejka a Marie 41. č.p. dědici Khahnovi, obýval Jan Trkovský 42. č.p. Bedřich Nikl a Karolína 43. č.p. Florián Mazák a Marie 44. č.p. Adolf Veinert a Marie 45. č.p. Václav Zelenka a Anna 46. č.p. Karel Richter a Marie 47. č.p. Rudolf Beer a Marie 48. č.p. jako č.p.47. 49. č.p. Jan Němeček 50. č.p. Václav Holub a Marie 51. č.p. Josef Zelenka a Anna 52. č.p. Albín Tuhý a Marie 53. č.p. Antonín Mazák a Magdaléna 54. č.p. při čísle 42. 55. č.p. Rudolf Muller a Anna 56. č.p. František Mazák a Františka 57. č.p. Václav Beer a Marie 58. č.p. 59. č.p. 60. č.p. 61. č.p. Karel Kaplan a Marie 62. č.p. František Klimt a Marie 63. č.p. při čísle 42. 64. č.p. Rosalie Paušová 65. č.p. 66. č.p. Bernard Richter a Marie 67. č.p. škola – Karel Charvát a Anna 68. č.p. Václav Rulf a Anna 69. č.p. František Mazák a Markéta 70. č.p. František Novák a Marie |
| 1917 | 9.prosince zaslán protest Obecní radou k c.k. Okr.hejtmanství ve příčině snětí zvonu zdejší kaple. |
| 1918 | C.k. Okresní hejtmanství nařizuje Fr. Andrásovi a J. Šafrovi, že po 30.září musí odevzdat měděné pivní vedení, jako válečnou rekvizici.
28.října došla zpráva o zhroucení válečných front a kapitulaci Rakouska Uherska a ustanovení národní vlády v Praze. Občané Mnich.Týnce se po té novině ihned sešli v hospodách radujíc se, že hrozné války je konec. Obrazy Fr.Josefa, Karla I. a Zity ihned vyhodili. Toho dne nikdo nic nedělal, jen se radovalo a čekalo co bude dál. |
| 1919 | 27.března zasazeny školními dítkami tři lípy svobody před kaplí. |
| 1923 | 7.září zakoupen nový zvon do kaple sv.Václava |
| 1930 | první auto v obci má p.Laxa Jos.
motocykl má V.Kubínek-učitel, O.Mazák-dlaždič,p.Parkman-kovář a Benda Václav |
| 1937 | 2.května byly pochovány oběti úkladné vraždy vykonané Jos.Šindelářem na Anně Kindrmanové a její matce Marii Kindrmanové v č.p.26. Anna byla zavražděna ve spánku sekyrou, její matka pobodána a pořezána nožem, zemřela po převozu do nemocnice. Motivem vraždy byla neopětovaná láska a nevole rodičů. |
